|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
A za šepotu, jež přichází s nocí
trhám ti jablka hvězd
jsou sladká jako krev a voní po dešti
před kterým se stále ještě utíkáme ukrýt
jak před myšlenkami na stín a hlubinu trávy
nad níž jsem nikdy nepřestal tajit dech
a uvědomil si tak své srdce
jehož tepem se poznáváme
i mezi psy a jinými otisky dnů
když podoben slepému adolescentu, který nepozná světla
hledám cesty na tvém těle
a slepecké hole mého jazyku a prstů
ti dokazují, že oči pouze odvádějí pozornost
neboť právě poprvé vidíš
i když tvá víčka bych neotevřel ani slovy
ani tichem
jen kapky těžkého dechu
jak už to bývá při milování za poledne
padají ke stropu a výš
a město je až na kilometry daleko jako moře za odlivu v Le Mont-Saint-Michel
jen Měsíc bílý jak tabletka penicilinu si hraje na maják
i když nejsem malý a nemám angínu
ani se nechci najít
když nebe je oceán modřejší než policejní maják
a ty hovoříš k ptákům, kteří letí tak vysoko
že je nemohu vidět
neboť mám tvář v peřinách
a duši v příštím těle
pak budeme se dívat na čas v jantaru
a listy venku, zelenější než sklenice Absintu
v Darce na náměstí jakéhosi básníka
přítomni čemusi jako prach
a budeme se pokoušet zapomenout
na to co bude
|
|
|
